Jordánsko.cz - Základní informace

tento web provozuje

HOTLINE

informace, kalkulace,
plán cesty, rezervace

Jan Zeman
zeman@campana.cz

( 604 200 252

ICQ

226-503-083

www.campana.cz

Jordánsko

Biblické příběhy, ztracená města, Lawrence z Arábie – Jordánsko je země, která by si zasloužila být zaplavená turisty. Ti se bohužel této zemi většinou vyhýbají díky špatné reputaci Blízkého východu. Není třeba - přes napětí v regionu je bezpečnostní situace v Jordánsku velmi dobrá, kriminalita velmi nízká a případným cestovatelům nehrozí žádné zvýšené riziko.

Navíc je to jedna z nepohostinnějších zemí na světě. Kde jinde byste mohli nechat svá zavazadla na ulici a po několika hodinách je najít na svém místě? Kde jinde vás naprostý cizinec pozve k sobě domů, aniž by vám chtěl něco prodat?

Jordánsko je také domovem dvou okázalých zajímavostí na Blízkém Východě. Petra - starodávné město Nabatejců bude možná v obležení turistů, však jde také o jednu z nejkrásnějších staveb na světě. Druhým místem je Vádí Rum. Místo, které okouzlilo Lawrence z Arábie, a které uvede v úžas i vás.

Nejvhodnějším obdobím k návštěvě Jordánska je jaro nebo podzim, kdy se vyhnete žhavému letnímu slunci a mrazivým zimním větrům. Přestože zima může být na většině území Jordánska poměrně chladná, na pobřeží Rudého moře a v Aqabě je stále příjemné počasí. Plánujete-li cestovat po vlastní trase i po jiných zemích Blízkého východu, zkuste zamířit na sever do Turecka nebo na jih do Egypta.

Státní zřízení, obyvatelstvo, ekonomika, jazyk

Jordánsko

Jordánsko sousedí na severu se Sýrií, na severovýchodě s Irákem, na východě a na jihu se Saúdskou Arábií a na západě s Izraelem. Je rozděleno na tři geografické zóny: úrodné Jordánské údolí, které se rozkládá na západě země; plošinu East Bank (Východní břeh), kde je soustředěna většina velkých měst: a East Bank, poušť rozkládající se směrem na východ do Sýrie, Iráku a Saúdské Arábie.
Oficiální název zní Jordánské hášimovské království. Jordánsko je konstituční monarchií, hlavou státu je král Abdullah bin Al-Hussein (Abdullah II.), ministerským předsedou je Faisal al-Fayez. Hlavním městem je Ammán. Rozloha státu je 89,206 km2, žije zde asi 5.46 milionů obyvatel. Národnostní složení je tvořeno z 90% Araby, dále Čečeny, Armény a Beduíny. Hlavním náboženstvím je islám, v zemi žijí 4% křesťanů. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou těžba ropy, nerostných surovin, zemědělství a cestovní ruch. Hrubý národní produkt je 3.500 USD na osobu, hlavními hospodářskými partnery jsou Indie, Saúdská Arábie, SAE, Evropská unie, USA a Irák. Úředním jazykem je arabština a angličtina. V Jordánsku se používá metrická soustava měrných jednotek.

Elektrické napětí: 230V, 50Hz
Telefonní předvolba: 962

Většina jordánských svátků vychází z islámu. Největším z nich je Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře, kdy archanděl Gabriel navštívil Mohameda. Po dobu Ramadánu se muslimové každodenně od východu do západu slunce postí. Pokud navštívíte Jordánsko v tomto období, mějte tento fakt na paměti. Ramadán končí velkou slavností, Eid al-Fitr, kdy se všichni společně modlí, navštěvují své přátele a předávají si dárky. Únorový svátek Eid al-Adah se slaví v době, kdy muslimové podnikají pouť do Mekky. Mezi světské svátky patří 25. květen - Den nezávislosti.

Historie

Jordánsko

Do počátku 20. století bylo Jordánsko součástí Palestiny. Zdejší území bylo domovem nejstarších civilizací světa, bylo osídleno už v paleolitu. Prvními hmatatelnými důkazy přítomnosti obyvatelstva jsou zbytky keramiky staré 7 000 let, které zřejmě vyrobili Kanánejci a Amorejci. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. se území stalo po dlouhém boji Egypťanů a Chetitů kořistí Egypta. Kolem 13. století př. n. l. historii východního Středomoří výrazně poznamenal vpád mořských národů, s nimiž přišel nový kmen Pelištejnců, který osídlil bývalá sídla Kanánejců. Tento kmen, jenž dal název Palestině, s sebou mj. přinesl také znalost výroby železa. Ve stejné době se na jihu usadili Edomité, na východ od Mrtvého moře Moábové a v těsné blízkosti Arabské pouště Ammonité, jejichž hlavním městem se stal Rabbath Ammon, dnešní Ammán. Tyto tři kmeny sice na 70 let ovládli Izraelité, ale všechno změnil vpád asyrského Sargona. Kolem roku 1800 př. n.l. vedl Abrahám skupinu nomádů z Mezopotámie a usídlil se v Kanánejských horách (území dnešního Izraele). Kolem roku 1023 př.n.l. Izraelité založili království vedené králem Saulem a Davidem. Hlavním městem se stal Jeruzalém. Dědicové Alexandra Velikého se později snažili území bývalého Samaří a Judey sjednotit, ale to se podařilo až po dlouhých bojích s Egypťany v roce 198 př. n. l. Antiochovi III. Došlo k hospodářskému růstu, ovšem helenizační snahy vedly ke vzpouře Makabejských v roce 167 př. n. l., čehož využila nová mocnost - Řím. V roce 63 př. n.l. se Izrael stal součástí Římské říše a byl pod kontrolou několika konzulů, mj. Heroda a Piláta Pontského. Předpokládá se, že v této době zde žil a kázal Ježíš. Stoupající nestabilita říše za vlády Caliguly vyprovokovala sérii židovských povstání, která však nakonec byla potlačena a Jeruzalém byl vyhlazen. Tato porážka znamenala konec židovského státu a počátek úpadku Palestiny. Židovský národ byl roztroušen mimo území Palestiny.

Od 1. tisíciletí př. n. l. začali do východního Jordánska pronikat Nabatejci, za jejich přítomnosti a zejména pak od 2. století př. n. l. do konce 1. století n. l. došlo díky obchodním stezkám k nebývalému rozkvětu - Nabatejská říše sahala až k Damašku a Hidžázu. Jejím protipólem byla tzv. liga deseti čili Decapolis - hospodářská a vojenská aliance deseti nejdůležitějších měst na východ od Jordánu. Řím zpočátku Nabatejce využíval jako nárazníku proti Parthům. V roce 105 n. l. Trajanus ovšem nabatejskou autonomii zrušil a rok nato se Nabatejská říše stala římskou provincií. Poté už následoval rychlý hospodářský pád, Řím nejprve opustil staré karavanní cesty a vzápětí začal preferovat místo Petry Palmyru a obchodní cesty po mořích.

Jordánsko

V roce 331 se císař Konstantin stal křesťanem a křesťanství se stalo uznávaným náboženstvím. Na území dnešního Jordánska se usadil kmen Banú Ghassan, který křesťanství přijal a vedl si poměrně dosti úspěšně i na hospodářském poli, příchodu perské říše a posléze islámu však neodolal. Celé Jordánsko bylo muslimy dobyto v první polovině 7. století. V roce 638 ovládl Jeruzalém chalíf Omar a prohlásil ho Svatým městem Islámu, místem, kde prorok Mohammed vystoupal k nebi z vrcholu Chrámové hory. Křesťané na celém světě byli pobouřeni tímto znesvěcením a kolem roku 1099 vytvořili křižáckou armádu a okupovali Jeruzalém. Následovalo téměř století křesťanské vlády. Po letech křesťansko-muslimských šarvátek, přibližně v roce 1187, opět získali navrch muslimové a v roce 1291 islámští Mamlúkové vyplenili poslední křižáckou pevnost.

Po éře křižáků, kteří za sebou nechali pevnosti a hrady v Keraku, Adžlúnu, Šóbaku, ve Vádí Músa a na ostrově Faraon, se moci na území dnešního Jordánska chopili Osmané. Jejich uzurpátorský vztah k oblasti vedl k tomu, že beduínské kmeny na severu a kočovníci na jihu v čele s emírem Fajsalem v době 1. světové války aktivně napomáhali Britům v boji proti tureckému vlivu, o čemž příznačně vypovídá příběh legendárního Lawrence z Arábie.

Když Osmanská říše po první světové válce zanikla, převzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie a vytvořila stát Transjordánsko. Fajsalův požadavek, aby Arabové získali nezávislost, zůstal nevyslyšen a jako cenu útěchy dostal Fajsal do správy Sýrii, zatímco jeho bratr Abdullah Ibn Hussein byl ustanoven vládcem Transjordánska. Ten dostal k dispozici britské poradce, finanční pomoc a podporu na vytvoření bezpečnostních sil. Za své hlavní město prohlásil Ammán. Roku 1923 se Transjordánsko oddělilo od Palestiny. Král Abdullah časem získal na Britech plnou nezávislost, v toce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé Hášimovské království. Ujednání z roku 1948 Britům zachovávalo určitý vliv jen ve vojenských záležitostech. Když byl 14. května 1948 ukončen britský mandát v Palestině, došlo ke vzniku palestinského konfliktu. O vládu nad tímto územím bojovali Arabové s Izraelci. Jordánsko zaplavily tisíce uprchlíků. Ještě před vyhlášením klidu zbraní roku 1949 jordánská vojska okupovala území, které se později stalo známým jako Západní břeh, a rovněž východní Jeruzalém – toto území zabralo Jordánsko. Král Abdullah Ibn Hussein byl roku 1951 zavražděn u mešity Al-Aqsá v Jeruzalémě. Poté, co byl jeho syn Talál shledán nesvéprávným a došlo k jeho sesazení, se králem stal teprve sedmnáctiletý Találův syn Hussein. Jordánsko začalo zažívat éru rozmachu. Turismus vzkvétal, do země proudila pomoc ze Spojených států. V roce 1967 propukla Šestidenní válka, kdy Izrael převzal zpět západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém. Během šesti dnů přišlo Jordánsko o příjmy z průmyslu i o zemědělskou půdu. Z okupovaného území proudilo do země několik tisíc palestinských uprchlíků.

Jordánsko

V 70. letech se jordánský král Hussein rozhodl zakročit proti palestinským teroristickým skupinám, které dosud jeho vláda podporovala, ale které už začaly ohrožovat jeho kontrolu nad západní částí země. 15. září 1970 proto vyhlásil v oblasti stanné právo (akce známá jako "Černé září") a došlo k téměř regulérní válce, když na pomoc Organizaci pro osvobození Palestiny přišly syrské jednotky. Vládní jednotky nakonec teroristy vytlačily; jejich základnou se stal Libanon.

V letech 1980-88 Jordánsko v Íránsko-irácké válce podporovalo Irák. Roku 1991 v průběhu války v Perském zálivu kritizovalo vojenský zásah Západu v Iráku. V důsledku obchodních sankcí, které Spojené národy uvalily na jeho hlavního obchodního partnera, utrpělo jordánské hospodářství. Ve stejném roce skončil vládní zákaz politických stran, který byl v platnosti od Šestidenní války.

V roce 1994 došlo k podepsání smlouvy s OOP a rovněž mírové smlouvy s Izraelem. Podle dohody mezi Izraelem a OOP získal Západní břeh samosprávu a roku 1995 začal Izrael svá vojska stahovat. To zvýšilo obavy Palestinců, že budou vytlačeni z oblasti a Izrael s Jordánskem si rozdělí kořist. Ve stejné době tedy Jordánsko usilovalo o dohodu s Arafatovou Palestinskou národní samosprávou.

Jordánsko začalo znovu navazovat vztahy s Kuvajtem a Saúdskou Arábií zpřetrhané válkou v Zálivu v roce 1991. Král Hussein vedl zemi k demokracii – dosud nejsilnější politickou stranou byla Fronta islámské akce (Islamic Action Front), politická odnož Muslimského bratrstva -, ale po jeho smrti v únoru 1999 byla budoucnost nejistá. Pouze několik týdnů před svou smrtí jmenoval král Hussein svým následovníkem svého nejstaršího syna Abdullaha, přestože podle ústavy musí být oba rodiče krále arabské národnosti a muslimského vyznání od narození (Abdullahova matka byla britskou občanskou, která islám přijala před sňatkem s králem Husseinem).

Král Abdullah II., monarcha, který se rád převléká za řidiče taxi a mluví se svými poddanými inkognito, má velkou velikou podporu většiny Jordánců i velké části palestinské komunity. Za jeho vlády se zlepšily vztahy s Izraelem. V roce 2002 se oba státy dohodly na přečerpání vody z Rudého moře do ustupujícího Mrtvého moře a v roce 2004 se rozhodly vybudovat výzkumné centrum na společné hranici. V stejné době posílilo Jordánsko své vztahy s Egyptem a Sýrií.

První nezávislé volby proběhly v roce 2003. Většinu křesel v parlamentu získali nezávislí royalističtí kandidáti. Objevily se však známky, že jordánská zahraniční politika byla pod nátlakem. V říjnu roku 2002 byl v Ammánu zavražděn americký diplomat a v srpnu 2003 byl spáchán bombový útok na jordánskou ambasádu v Bagdádu. Zemřelo 11 lidí. Následující měsíc centrální banka zmrazila účty hnutí Hamas.

Kultura

Jordánsko

Hudební, literární a umělecké tradice tohoto regionu jsou velmi bohaté.V roce 2002 UNESCO prohlásilo Ammán Městem kultury.
Architektura dominuje především arabskému světu také proto, že islám zakazuje ztvárnění živých bytostí. Po celém Jordánsku najdete mešity, rozvaliny datující do doby Římského impéria a dále do minulosti, a úžasné mozaiky. Qusayr 'Amra je pozoruhodná pro své fresky, jedna z nich znázorňuje koupající se nahou ženu – což je velmi neobvyklé pro tuto část světa. Qur´an je jednou z nejlepších ukázek klasických arabských rukopisů, zatímco Al- Mu'allaqaat je nejstarší sbírkou arabské poezie. Jedním z nejznámějších arabských literárních děl je Alf Layla wa Layla, Tisíc a jedna noc, sbírka pohádek pocházejících z několika zemí a staletí. Mezi beduínská umělecká díla patří stříbrné šperky, pestrobarevné textilie a široká škála nožů.
Islámské zákony zakazují jíst vepřové maso a pít alkohol a tento zákon je víceméně dodržován v celé zemi. Islám má také tendenci rozdělovat pohlaví, možná si všimnete řady stravovacích zařízení, která jsou určena výhradně mužům. Požádáte-li, ukáží vám „rodinnou místnost“, prostory situované stranou, kam mají přístup ženy. Při stolování si Jordánci zpravidla objednávají mezzeh, několik předkrmů, po kterých následuje společné hlavní jídlo. Arabský nekvašený chléb, khobz, se jí takřka ke každému jídlu. Dalšími typickými pokrmy jsou felafel, smažené cizrnové kuličky, shwarma, rožněné plátky jehněčího masa, a fuul, směs obsahující fazole, česnek a citron. Beduínskou specialitou je Mensaf, celé jehně včetně hlavy s rýží a piniovými oříšky.
Tradiční arabskou hudbu v Jordánsku nejspíš neuslyšíte, ale zajímavá je kombinace arabského pěveckého stylu s doprovodem západních či tradičních hudebních nástrojů. Beduíni stále lpí na svých hudebních tradicích, skupiny zpívajících mužů doprovázejících břišní tanečnici.
Pohostinnost je základním kamenem arabského životního stylu. Pro jordánské rodiny, zvláště pokud žijí na samotě, je běžné pozvat cizince k sobě domů. Tato tradice vznikla v důsledku drsného života v poušti – bez jídla, vody a přístřeší by většina cestujících pustinou zemřela. Kamkoli v Jordánsku zavítáte, uslyšíte větu „Buďte vítáni“ a budete často zváni na šálek čaje.